Laterna Magika
LEGENDY MAGICKÉ PRAHY NÁMĚT, SCÉNÁŘ, REŽIE: JIŘÍ SRNEC
PREMIÉRA 3. BŘEZNA 2011 NA NOVÉ SCÉNĚ ND
Tisková zpráva Praha, 1. 3. 2011 Laterna magika uvádí 3. března 2011 premiéru nové inscenace Legendy magické Prahy. Jde po delší době o nový projekt, kterým se Laterna magika jako soubor Národního divadla hlásí ke své umělecké tradici a zároveň přináší pro diváky atraktivní námět. Projekt vychází tematicky z inscenací Černého divadla Jiřího Srnce Legendy staré matky Prahy a Ahasver.
V Laterně magice dostává hlavní myšlenka, totiž provést diváka po stopách některých více
i méně známých pražských pověstí a jejich prostřednictvím vyprávět příběh o koloběhu lidských
životů, aktuální podobu: s novou choreografií, hudbou, kostýmní výpravou, scénografickým ře-šením i filmovou projekcí.
„Vytvoření nového repertoárového titulu bylo jedním z prvořadých úkolů po spojení Laterny magiky s ND,“ uvádí umělecký šéf Laterny magiky Zdeněk Prokeš. „Chceme divákům nabídnout takový titul, který je přitažlivý divadelním zpracováním, vrací se k základním tvůrčím principům Laterny magiky a přináší také symbolickou rovinu. Proto jsem se obrátil hned v lednu 2010 na Jiřího Srnce, tvůrce černého divadla či černého kabinetu, který se v minulosti významnou měrou podílel na několika programech Laterny magiky.“ Laterna magika již dříve nejednou využila potenciál pražských pověstí a legend a neobyčejně silné magie tohoto místa, např. v před-staveních Pražský karneval, Jednoho dne v Praze a Pragensia.
Prostřednictvím některých legend a pověstí, které je zavedou do rudolfínské Prahy a starého
židovského města, mohou diváci nahlédnout do symboliky starých příběhů. Ožijí před nimi legendy o Faustově domě, o tajemném ženichu židovské dívky Chaniny, která se za láskou vy-dala do království řeky, navštíví rudolfínskou Prahu okouzlující manýrismem a udivující rozmachem vědy i alchymie, připomenou si osobnost rabbiho Löwa a jeho legendárního Golema, stejně jako historii staroměstského Orloje. Představením prochází jako nekonečnou poutí postava Kráčivce, věčná reinkarnace lidské duše, touhy po kráse, štěstí, poznání, ale je tu také jeho alter ego symbolizované Šaškem – svůdcem a pokušitelem. Jejich osudy ožívají vždy znovu v každé generaci a v celém lidstvu.
Hlavním tvůrcem nového titulu je režisér Jiří Srnec, a inscenace tedy ponese jeho nezaměnitelný rukopis. „V minulosti, není to tak dávno, jsem několikrát v Laterně magice byl a nabízel některé své práce včetně Ahasvera, původně jsem dokonce chtěl, aby Ahasver vznikl přímo v Laterně magice. Svým způsobem jsem to představení inscenoval v jejím duchu, ale nikdy jsem ho „laternou magikou“ nenazval, ale neříkal jsem mu ani černé divadlo, protože toho tam již bylo málo. Teď se vlastně vrací tam, kam mělo už jednou patřit,“ svěřuje se Jiří Srnec. „Dělat Laternu magiku je práce obtížná i krásná. Někdy není lehké najít společnou řeč, protože Laterna magika se už řadu let ubírá směrem k čistě tanečnímu divadlu, a tím se bohužel trochu uzavírá mnohým možnostem. Já sám obdivuji estetiku tanečního projevu a ve svých inscenacích tanečníky angažuji, ale Laterna magika jako typ divadla by podle mého názoru měla využívat širší repertoár prostředků. V našem představení jsou určité scény, které jsou vyloženě taneční, ale také scény, které se radují z improvizace, přináší živelný pohyb a blíží se i klaunským výstupům.“
Choreografie tanečních částí se ujal šéf baletu ND Petr Zuska. „Jiřího Srnce si vážím jako umělce i jako člověka, takže jsem se dlouho nerozmýšlel, zároveň jsem si uvědomil, že to pro mne může být dobrá zkušenost s jiným typem divadla, než které dělám, že se na něm mohu něco nového naučit,“ říká. Inscenace vznikala jako spolupráce i konfrontace výrazných uměleckých osobností hledajících společnou cestu. Petra Zusku i ostatní spolupracovníky Jiří Srnec oslovil ihned po přijetí nabídky inscenovat Legendy magické Prahy. „Petr Zuska cítí Laternu magiku, od začátku pracoval s vědomím všech možností, které nabízí scénografie. Ačkoli se někdy neshodneme na konkrétních řešeních jevištní akce, považuji práci s ním za něco, co je obohacením Laterny magiky,“ uzavírá režisér.
Hudbu k novému projektu složil jazzový pianista, aranžér a skladatel soudobé hudby Kryštof Marek. V jeho pojetí si scénická hudba dává za úkol představení stmelovat a dotvářet dramaturgickou linku. Nahrávka byla pořízena s orchestrem Národního divadla pod taktovkou autora. Scénografického řešení se ujal dlouholetý spolupracovník Laterny magiky Miloslav Heřmánek, kostýmy a masky vytvořila výtvarnice Šárka Polak Hejnová, známá u nás i v zahraničí kostýmními výpravami divadelních představení stejně jako spoluprací s filmem a televizí. Základní scénografické prvky tvoří systém pohyblivých lamel, které se střídají s tradiční dekorací, možnosti projekce obohacuje využití transparentních materiálů a někdy se promítá také na kostýmy. „Promítaný obraz používáme jen tam, kde je opravdu důležitý, kde posouvá děj, dotváří atmosféru, vytváří podstatné¨asociace,“ vysvětluje Miloslav Heřmánek. „Chceme také, aby se co nejvíce propojil s hereckou akcí a hudbou. Nechceme naopak, aby projekce poklesla na úroveň ’kinetické dekorace’, aby byla přítomna pouze jako standardní šum v pozadí. V představení budou proto určité pasáže zcela bez projekce. V těchto situacích se těžiště přesune ke „klasickým“ divadelním prostředkům, včetně širšího použití práce se světlem.“
Laterna magika se představí syntézou tanečního a hereckého umění s prvky černého divadla v interakci s hudbou, projekcí a celou scénickou složkou jako rovnocennými segmenty jednoho celku.
V PŘEDSTAVENÍ HRAJÍ A TANČÍ:
Barbora Bláhová, Veronika Blažejovská, Pavlína Červíčková, Sandra Danielová, Anna Dvořáko-vá, Zuzana Herényiová, Eva Horáková, Tereza Chábová, Lucie Jansová, Daniela Koutná, Karo-lína Miková, Radka Slatinská, Viktorija Vrublevská, Eva Zápotocká, Filip Janda, Jan Kotěšov-ský, Josef Kotěšovský, Pavel Kremsa, Petr Münch, Milan Odstrčil, Štěpán Pechar, Daniel Rybic-ki, Jiří Srnec ml., David Stránský, Alexandr Volný, Jakub Zapletal     Tvůrci:
JIŘÍ SRNEC - režisér, výtvarník, skladatel
Po studiu na Vyšší uměleckoprůmyslové škole (obor knižní ilustrace) a Státní konzervatoři hudby(klavír, skladba), absolvoval fakultu loutkoherectví na DAMU (scénografie a výtvarnictví). Na svých představeních se pak vždy podílel jako autor, režisér, skladatel, výtvarník i interpret. Jeho klauzurní prací v roce 1959 bylo představení Pan Sen, realizovaná v brněnském divadle Radost, brzy následovalo pozvání do Moskvy. Soubor pod názvem Černé divadlo se zformoval ze skupiny divadelních nadšenců v roce 1961, s představením To jsou věci byl pozván o rok později na mezinárodní divadelní festival do Edinburghu. Tím se Srncova originální koncepce černého divadla – či černého kabinetu, jak tuto formu sám častěji označuje – představila světu a byl položen základ proslulosti divadelního souboru, který letos slaví 50. výročí. Po vystoupení
v Edinburghu kritika v Timesech psala, že soubor „vrací magii na jeviště“.
Černé divadlo Jiřího Srnce působilo nejprve v Divadle Na zábradlí, odkud soubor odešel, když se v něm trvale usadila pantomima Jiřího Fialky. Soubor Jiřího Srnce, v Praze bez stálé scény, pak sjezdil bez nadsázky celý svět na mezinárodních divadelních festivalech, v 60. a 70. letech procestovali i všechny ostatní kontinenty, většinu roku trávili v zahraničí. V roce 1987 založil Jiří Srnec další soubor, Divadlo Imaginativ. Po roce 1989 existovalo Černé divadlo Jiřího Srnce po nějaký čas ve formě dvou souborů. Mezi léty 1989 a 1993 zaštiťovala soubor spolu s několika dalšími tělesy vládní organizace České umělecké studio, po jejím zrušení se Černé divadlo další podpory ze strany státu nedočkalo. V Praze hrálo na různých místech, zprvu v Krejčově Divadle Za branou II, Divadle v Celetné delší dobu také např. na Zbraslavi. V posledních letech se diváci s představeními Černého divadla Jiřího Srnce mohou setkat v prostorách klubu Reduta na Národní třídě. Kromě bezpočtu zájezdů absolvoval soubor ve své historii úctyhodných 74 hostování na zahraničních divadelních festivalech (např. v Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku, Norsku, Finsku, Velké Británii, Irsku, Řecku, Turecku, Japonsku, Austrálii, USA, Venezuele, Brazílii…).
Představení Černého divadla J. S.:
To jsou věci, Metafory, Co dál?, Pod vrásky, Pruhovaný sen, Jarmark rukou, Diluvium (chor. Spolupráce Luboš Ogoun), Legendy staré matky Prahy, Létající velocipéd, Týden snů, Na břehu, Dveře, Čas moudrý vetešník, Černý klaun, Alice v říši zázraků, Ahasver, Peter Pan, Labyrint, Bílý pierot v černém a nepostradatelné retrospektivní To nejlepší z černého divadla.
Z dalších spoluprací (výběr):
Laterna magika: Variace 66 (režie černého kabinetu, spolupráce na hudbě); Revue z bedny (spolupráce na hudbě a na choreografii s Pavlem Šmokem); Kouzelný cirkus (spolupráce na scénáři, režii a choreografii) Inscenace první arabské opery Inkilab (Revoluce) formou černého kabinetu (Káhira, 1989) Divadlo na Vinohradech: M. Bulgakov – Mistr a Markétka (režie černého kabinetu) ND Brno: B. Martinů – Kuchyňská revue, Slzy nože, Podivuhodný let (2009)
Hoffmanovy povídky (Mnichov, režie černého kabinetu)
Hudba – film: Sál ztracených kroků (režie J. Jireš); Divadlo S. K. Neumanna: V. Vančura – Josefína (dramaturgie J. Grossmann).   Tvorba pro jiné soubory (výběr): Semper Oper: Ways (2001); Laterna magika: Les Bras de Mer (2000, nastudování v ND 2004); Pražský komorní balet: Mariin sen (2002, nastudování v ND 2005); Lotyšská národní opera: Clear Invisible (2002), Taneční konzervatoř hl. m. Prahy: Bolero (2003), Růže (2010); ND Brno: D.M.J. 1953–1977 (2004, v r. 2006 cena za Nejlepší choreografii, nastudování v ND 2007), Ballett der Deutschen Oper am Rhein Düsseldorf: A Little
Extreme (2006, nastudování v ND 2009), West Australian Ballet: Svěcení jara (I. Stravinskij, 2010, nastudování v ND 2010).
Ak. mal. ŠÁRKA POLAK HEJNOVÁ - kostýmní návrhářka, výtvarnice
Vystudovala VŠUP, obor divadelní a filmový kostým. Již během studií měla příležitost spolupracovat jako kostýmní výtvarnice s předními českými výtvarníky a režiséry. Její přístup k divadelnímu kostýmu nejvíce ovlivnili Ester Krumbachová, Zdeněk Seydl a Josef Svoboda. Po absolutoriu se věnovala a stále věnuje scénickému a filmovému kostýmu, návrhům masek a výtvarnému řešení interiérů, v posledních letech také tvorbě mozaik (obrazy kombinované s dřevem a břidlicí, mozaikové stěny a stoly). Spolupracovala s řadou filmových i divadelních režisérů (Jiří Svoboda, Karel Kachyňa, Juraj Jakubisko, Věra Chytilová, Václav Vorlíček, Jindřich Polák, Miroslav Macháček, Ladislav Smoček…).
Filmová a televizní tvorba (výběr):
Malá mořská víla; Arabela; Kačenka a strašidla; Chobotnice z II. patra; Pan Tau; Svatba upírů;
Zánik samoty Berghof…
Významnější spolupráce s českými divadly (výběr):
Národní divadlo: L. van Beethoven – Fidelio; L. Janáček – Její pastorkyňa; B. Martinů – Ariadna; A. Dvořák – Rusalka; K. Čapek – Bílá nemoc; J. K. Tyl: Strakonický dudák; L. Stroupežnický – Naši furianti; C. Goldoni – Náměstíčko; W. Shakespeare – Hamlet Divadlo J. K. Tyla v Plzni: Ch. Hampton – Nebezpečné známosti; A. P. Čechov – Višňový sad; F. Dürrenmatt – Návštěva staré dámy, V. Štech – David a Goliáš Černé divadlo Jiřího Srnce: Ahasver; Létající velocipéd; Peter Pan Laterna magika: Sněhová královna; Noční zkouška; Odysseus; Hádanky; Past
Zahraniční scény (výběr):
B. Smetana – Prodaná nevěsta (Německo, Austrálie); G. Verdi – Othello; W. A. Mozart – Don Giovanni (Itálie); R. Wagner – Tristan a Isolda, L. Janáček – Jenůfa (Švýcarsko); B. Brecht – Dobrý voják Švejk (Německo); N. V. Gogol: Mrtvé duše (Francie); W. Shakespeare – Večer tříkrálový, N. V. Gogol – Revizor (Belgie)
Ing. arch. MILOSLAV HEŘMÁNEK - cénograf, architekt
Vystudoval Fakultu architektury a urbanismu ČVUT Praha, posléze nastoupil do Scénografického ústavu v Praze. V roce 1968 začal pracovat jako provozní architekt v Národním divadle, v letech 1971–74 studoval scénografii v ateliéru prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V Národním divadle působil jako výtvarník a od roku 1975 jako vedoucí uměleckotechnického provozu Laterny magiky. Od roku 1983 do roku 1991
  Tvorba pro jiné soubory (výběr): Semper Oper: Ways (2001); Laterna magika: Les Bras de Mer (2000, nastudování v ND 2004); Pražský komorní balet: Mariin sen (2002, nastudování v ND 2005); Lotyšská národní opera: Clear Invisible (2002), Taneční konzervatoř hl. m. Prahy: Bolero (2003), Růže (2010); ND Brno: D.M.J. 1953–1977 (2004, v r. 2006 cena za Nejlepší choreografii, nastudování v ND 2007), Ballett der Deutschen Oper am Rhein Düsseldorf: A Little
Extreme (2006, nastudování v ND 2009), West Australian Ballet: Svěcení jara (I. Stravinskij, 2010, nastudování v ND 2010).
Ak. mal. ŠÁRKA POLAK HEJNOVÁ - kostýmní návrhářka, výtvarnice
Vystudovala VŠUP, obor divadelní a filmový kostým. Již během studií měla příležitost spolupracovat jako kostýmní výtvarnice s předními českými výtvarníky a režiséry. Její přístup k divadelnímu kostýmu nejvíce ovlivnili Ester Krumbachová, Zdeněk Seydl a Josef Svoboda. Po absolutoriu se věnovala a stále věnuje scénickému a filmovému kostýmu, návrhům masek a výtvarnému řešení interiérů, v posledních letech také tvorbě mozaik (obrazy kombinované s dřevem a břidlicí, mozaikové stěny a stoly). Spolupracovala s řadou filmových i divadelních režisérů (Jiří Svoboda, Karel Kachyňa, Juraj Jakubisko, Věra Chytilová, Václav Vorlíček, Jindřich Polák, Miroslav Macháček, Ladislav Smoček…).
Filmová a televizní tvorba (výběr):
Malá mořská víla; Arabela; Kačenka a strašidla; Chobotnice z II. patra; Pan Tau; Svatba upírů;
Zánik samoty Berghof…
Významnější spolupráce s českými divadly (výběr):
Národní divadlo: L. van Beethoven – Fidelio; L. Janáček – Její pastorkyňa; B. Martinů – Ariadna; A. Dvořák – Rusalka; K. Čapek – Bílá nemoc; J. K. Tyl: Strakonický dudák; L. Stroupežnický – Naši furianti; C. Goldoni – Náměstíčko; W. Shakespeare – Hamlet Divadlo J. K. Tyla v Plzni: Ch. Hampton – Nebezpečné známosti; A. P. Čechov – Višňový sad; F. Dürrenmatt – Návštěva staré dámy, V. Štech – David a Goliáš Černé divadlo Jiřího Srnce: Ahasver; Létající velocipéd; Peter Pan Laterna magika: Sněhová královna; Noční zkouška; Odysseus; Hádanky; Past
Zahraniční scény (výběr):
B. Smetana – Prodaná nevěsta (Německo, Austrálie); G. Verdi – Othello; W. A. Mozart – Don Giovanni (Itálie); R. Wagner – Tristan a Isolda, L. Janáček – Jenůfa (Švýcarsko); B. Brecht – Dobrý voják Švejk (Německo); N. V. Gogol: Mrtvé duše (Francie); W. Shakespeare – Večer tříkrálový, N. V. Gogol – Revizor (Belgie)
Ing. arch. MILOSLAV HEŘMÁNEK - cénograf, architekt
Vystudoval Fakultu architektury a urbanismu ČVUT Praha, posléze nastoupil do Scénografického ústavu v Praze. V roce 1968 začal pracovat jako provozní architekt v Národním divadle, v letech 1971–74 studoval scénografii v ateliéru prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V Národním divadle působil jako výtvarník a od roku 1975 jako vedoucí uměleckotechnického provozu Laterny magiky. Od roku 1983 do roku 1991spolupracoval jako architekt na rekonstrukci Státní opery Praha a Stavovského divadla. Od roku 1991 do konce roku 2009 působil jako technický ředitel v Laterně magice.
Významnější scénografie:
Národní divadlo Praha: Vrchlický, Fibich – Hippodamie; Jirásek – Lucerna; Martinů – Veselohra
na mostě; Foerster – Eva / Laterna magika: Jednoho dne v Praze; Argonauti; Rendez-vous;
Cocktail 008 / Černé divadlo Jiřího Srnce: Ahasver / Olympiahalle Mnichov: Bayernwerk
Významnější architektonické a výstavní projekty:
Kámen a život (ekologická expozice), Krkonošský národní park / Rekonstrukce areálu Obchodní
banky Praha / Obchodní banka (visage) Ostrava / Společenský a kulturní komplex Rýnské
vodopády, Neuhausen (Švýcarsko) / I segreti dello spazio teatrale (expozice), San Agostino,
Janov (Itálie) / Deset století architektury, Pražský hrad / Díla sakrálního umění (expozice),
Východočeská galerie Pardubice
|