Aktuální výstava v Presscentru – Miroslav Martinovský

Miroslav Martinovský (1945) se na svou kariéru připravil již na Střední průmyslové škole, kde měl za pedagogy významné osobnosti spojené sfotografií, Rudolfa Skopce nebo Josefa Ehma. Studia ukončil vroce 1963 a hned nastoupil do profese fotoreportéra v deníku Lidová demokracie. Co do jeho kariéry přinesla práce vdeníku? Rychlost vytvoření fotografie, termíny, spolupráci spíšícím redaktorem, zmenšení vytvořené tiskové předlohy (obvykle 18×24) na velikost dle možností grafika deníku. To znamenalo zpracovávat obsah obrazu vdobré technické kvalitě. Miroslav Martinovský byl na vše připraven. Byl totiž žákem Jana Schlemmera, mistra fotografické technologie. Ze všech žánrů novinářské fotografie Martinovského nejvíce zaujala fotografie sportovní. A tak již vroce 1963 získal čestné uznání vsoutěži World Press Photo sfotografií „To se může stát i tomu nejlepšímu“. Ale tím jeho fotografie označené oceněním nekončí. Ceny vsoutěžích 100 nejlepších sportovních fotografií a znovu vítězná 1. cena ve World Press Photu vkategorii sport. Časopisy jako Sedmička pionýrů, Sport, Signál, Mladý svět a další již zanikly, ale Miroslav Martinovský u fotografie zůstal. Dnes najdeme jeho fotografie včasopise Naše rodina. A co je nám blízké vjeho fotografiích? Není to jen výhra, odvaha, vítězství, ale je to lidskost, síla člověka překonávat překážky i neúspěch. Autor přiřadil do výstavy malý “apendix” – fotografie zhotovené dírkovou komorou. Mnozí si položí otázku: Co to je? Je to fotokamera, fotoaparát, nebo něco nového, co patří do virtuálního světa? Dírková komora je nejstarší fotoaparát na světě a předchůdce těch našich moderních. Camera obscura neboli temná komora (latinské slovo obscurus znamená temný), jejíž objevení se přisuzuje arabskému vědci Alhazenu al Basovi z10. století, poté františkánskému vědci Rogeru Baconovi ve 13. Století. Podrobně ji popsal genius renesance Leonardo da Vinci ve století 15 a dá se předpokládat, že ji používali malíři, kteří se dosud potýkali sperspektivou, kjejímu správnému zobrazení. Vté nejjednodušší podobě je to světlotěsná krabice, nejlépe uvnitř černá, opatřená na jedné straně dírkou, na druhé světlocitlivým materiálem. Světlo procházející dírkou nakreslí na zadní straně krabice převrácený obraz světa. Fantazii se meze nekladou, pokud si chcete takovou dírkovou komoru sami vyrobit. Můžete použít krabičky různých velikostí, dokonce i kulaté plechovky, díky nimž získáte širokoúhlé či panoramatické záběry. Můžete použít i profesionální přístroj (Arca, Sinar) smatnicí, kdy objektiv nahradíte destičkou sdírkou. A pak použít třeba filtry a zvláštní techniky (zoomování). Velmi důležitá je dírka, vlastně „objektiv“. Její velikost je závislá na vzdálenosti od citlivého materiálu a tedy velikosti „přístroje“, a také určuje expozici. Existují tabulky, ze který se dá všechno vyčíst, ale nejlepší je to vyzkoušet. Dírka se dá nahradit i štěrbinou a obraz je opět jiný. Velmi překvapující je ostrost. Obraz je celý mírně neostrý, ale tato „ostrost“ sahá od několika centimetrů do nekonečna. A tak musíte dát pozor, aby se na fotce neobjevily věci, které nechcete. Práce snejjednodušším aparátem, zvláště pokud jste si ho sami vyrobili, je trochu složitější než sdnešními přístroji, ale pokud se Vám podaří splnit svou představu, stojí to za to. Je to ten nejjednodušší způsob kresby světlem. Samostatné výstavy 1976 – Miroslav Martinovský fotografe Komorní galerie Bratislava 1981 – Miroslav Martinovský fotografie Výstavní síň MF, Staroměstské náměstí, Praha 1982 – Miroslav Martinovský Fotografie, Kulturní středisko, Finsko 1984 – Novinářská fotografie, Výstavní síň vNerudovce, Praha 1987 – Miroslav Martinovský Fotografie, Výstavní síň Fotochema, Praha 1990 – Kulatý svět Miroslava Martinovského, Kulturní středisko LUKA, Praha 1991 – Pražské veduty dírkovou komorou, Středočeské muzeum, Galerie H, Roztoky u Prahy 1992 – Pražské veduty dírkovou komorou, Kulturní středisko ČSR, Berlín 1998 – Pražské veduty dírkovou komorou, Galerie M, Vrchlabí 2009 – Pražské veduty trochu jinak, Palác Lucerna, Praha 2015 – Exponovaný čas, Novoměstská radnice Praha Publikace 2018 – Panzer in Prag, text Martina Winkler Oceněné fotografie 1962 – Novinářská fotografie, 5. místo, A la pele 1963 – World Press Photo, To se může stát i tomu nejlepšímu 1965 – VIII. Čs. Novinářská fotografie 5. místo, Sním či bdím 1971 – Novinářská fotografie, čestné uznání, Budoucí voják 1972 – Člověk a kůň, 1. cena, Kertakova radost 1972 – 100 nejlepších sportovních fotografií, čestné uznání, Smutek střely vedle 1973 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 1. cena, Obránce 1974 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 2. cena, Game pro Jiřího Hřebce 1974 – Novinářská fotografie, 3. cena za Aktualitu, Vichřice vPraze 1975 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 1. cena, Koně a pěšáci 1975 – 100 nejlepších sportovních fotografií, čestné uznání, Poslední pokus 1975 – Československo těchto dní, 1.cenav kategorii Portrét, Dívka 1975 – World Press Photo, Kategorie sport, 1. cena, Poslední pokus 1977 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 2.cena, Létání od radosti 2007 – Czech Press Photo, čestné uznání, Sir Nicholas Winton Kolektivní výstavy 1962-1983 – Novinářské výstavy Klubu československých fotoreportérů 1963-1985 – World Press Photo, Holandsko 1967 – Čs. fotografie 1957-1967, Moravská galerie, Brno 1967 – Úspěchy čs. Fotografie vzahraničí, Photokina 1972 – Člověk a kůň, Praha 1972-1985 – 100 nejlepších sportovních fotografií, Praha 1973-1975 – Interpressphoto 2007 – Czech Press Photo 2014 – Česká osudová data, putovní výstava 2018 – Sovětská invaze 1968