Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že „novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu.“
V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být „dobrovolně přijaty a dobrovolně uplatňovány“ a že „výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“
Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí, se snaží různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost.
Etický kodex novináře
Syndikát novinářů České republiky vydává Etický kodex novináře, který je závazný pro všechny členy této profesní organizace. K jeho dodržování vyzývá další novináře působící na území České republiky i za hranicemi, bez ohledu na jejich redakční příslušnost.
(Výraz „novinář/i“ je v tomto dokumentu používán jako souhrnné označení společenské a profesní role všech osob vykonávajících novinářskou profesi bez ohledu na gender.)
Právo na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
Občané demokratického státu bez rozdílu společenského postavení mají nezadatelné právo na informace. Zajišťuje jim je Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA) a další právní předpisy. Novináři toto občanské právo uskutečňují svou činností tiskem, zvukem, obrazem i multimediálně.
Všechny zásady etického kodexu se vztahují také na novináře publikující na internetových platformách, včetně sociálních sítí.
Novináři přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají publiku, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Příspěvky označující subjektivní postoje a názory musejí být jasně označeny. Příjemce informací má právo na objektivní obraz skutečnosti.
1. Novináři jsou povinni:
a) zveřejňovat jen informace, jejichž původ je jim znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami;
b) respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro ně může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu i přes překážky; dbát na rozlišování faktů od osobních názorů;
c) hájit svobodu novinářské profese a novinářských platforem;
d) zdržet se novinářského projevu tam, kde jim hrozí konflikt zájmů;
e) nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat a souvislostí;
f) odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé nebo jen částečně pravdivé informace;
g) odmítat jakékoli vnější zásahy, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení;
h) upřednostňovat kvalitu, obsah a pravdivost informací před snahou o maximální čtenost, sledovanost a poslechovost;
i) přijímat pouze úkoly v souladu se svou profesionální odborností a důstojností;
j) nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informací, nezneužívat k jejich získání dobrou víru kohokoliv; relevantnost prostředků posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.
2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice:
Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska jsou novináři povinni:
a) nést osobní odpovědnost za všechny své zveřejněné materiály;
b) vyloučit všechny činnosti, které by je mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů;
c) nepřijímat dary, služby a výhody, které by mohly být považovány za úplatek či by je profesně diskreditovaly;
d) nevyužívat povolání novináře k reklamní činnosti; odmítat podíl se na tvorbě a publikování skryté reklamy;
e) nezneužívat výsad plynoucích ze žurnalistické profese k prezentování svých osobních postojů a zájmů;
f) nezneužívat možných výhod plynoucích ze žurnalistické profese k uspokojování soukromých potřeb;
g) zdržet se novinářské činnosti v případech, v nichž figurují osoby jim příbuzné či blízké; pakliže se zdržet nelze, musejí o vzájemném vztahu publikum informovat.
3. Důraz na udržení autority médií
Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií. Z tohoto důvodu jsou novináři povinni řídit se těmito požadavky:
a) vyvarovat se nepřesností a informace ověřovat;
b) každou zveřejněnou informaci, která se ukáže jako nepřesná, neprodleně opravit i v případě, kdy to příslušný předpis přímo nevyžaduje;
c) jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, zachovávat jeho anonymitu s výjimkou závažných kriminálních činů;
d) respektovat soukromí osob, zejména obětí a svědků trestných činů, dále dětí a osob, které nejsou schopny objektivně posoudit následky svých výpovědí; dodržovat přísně zásadu presumpce neviny;
e) kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nedostávat svou činností dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně;
f) nevyužívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny;
g) nevytvářet ani neztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci zejména rasy, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, věku, národnosti;
h) ctít právo autora, tzn. při reprodukci jakéhokoli textu či obrazového materiálu uvést zdroj, a to formou adekvátní k rozsahu použitého materiálu; nedodržení těchto zásad je považováno za plagiátorství;
i) nést odpovědnost za využití umělé inteligence (AI) při své práci – pokud může mít umělá inteligence vliv na výsledek práce, je autor povinen využití AI a rozsah jejího využití výslovně uvést.
j) zdržet se jednání, které primárně zohledňuje nástroje kvantifikující míru čtenosti a sledovanosti jeho tvorby.
Praha, 3. 6. 2026