Čeká novináře v Polsku “samoregulace”?

Sblížícími se volbami vPolsku v neděli 13. října se pravděpodobně také blíží avizovaná změna tamního mediálního zákona. Nečeká se, že by nové složení horní i dolní komory parlamentu u našich severovýchodních sousedů přineslo nějaké zásadní překvapení. Pozici si zřejmě udrží strana Právo a spravedlnost (PiS), přestože se proti její politice řada Poláků velmi bouří. Po justičních reformách má teď přijít na řadu kontrola veřejnoprávních médií a vláda chce také omezit svobodu shromažďování. Nad skutečností, zda polské novináře čeká “samoregulace”, se v aktuálním vydání Mediažurnálu zamýšlí předseda SN ČR Adam Černý.   Napětí mezi kritickými médii a politiky není nijak novým jevem. Co bývá nové, jsou způsoby, jak se zvláště strany, které jsou u moci, tuto situaci pokoušejí obrátit ve svůj prospěch. Staronový recept oprašuje vládnoucí Právo a spravedlnost v Polsku, které se činí, seč mu síly stačí, aby si i po říjnových volbách udrželo ministerské posty a většinu v parlamentu. V programovém manifestu čítajícím více než dvě stě stran PiS mimo jiné slibuje splnit svůj dříve několikrát zmiňovaný plán „repolonizovat“ polská média a nastolit nové pořádky v novinářských řadách vůbec. První bod má zaručit přechod novin, rozhlasových či televizních stanic vlastněných dosud zahraničními investory do – dle mínění nynější vlády – spolehlivějších domácích rukou. Inspiraci hledala strana Jaroslawa Kaczynského nejspíše v Maďarsku, kde loni vznikl fond, do něhož „dobrovolně“ vložila své majetky většina tamějších mediálních domů. Na nezávislá či dokonce opoziční média zbývá jen prostor internetu a jejich dopad se odhaduje ani ne na pětinu trhu. Vládě ve Varšavě zřejmě vadí, že v zemi existují média a novináři, kteří jí nejsou podřízeni. Druhý bod strany Právo a spravedlnost před stavuje zdánlivě neutrální záměr ustavit samoregulační orgán inspirovaný podobnými, jaké mají například právníci či advokáti. Na pochopitelné stížnosti opozičních stran PiS odpovídá, že nebude nic špatného na tom, když si na pořádek mezi sebou dohlédnou sami novináři. Minulá léta ukázala, jak fungují média, na něž nynější vláda ve Varšavě uplatňuje svůj vliv. Média veřejné služby přejmenovala na „národní“ ado jejich vedení dosadila sobě loajální kádry. Důsledky se projevily během pouhých několika měsíců, když dříve veřejnoprávní rozhlas atelevizi opustila řada novinářů a když se jejich zpravodajství stalo tiskovým servisem strany Právo a spravedlnost. I spíše s vládou sympatizující Asociace polských novinářů nedokázala předvolební nápad otevřeně hájit s poukazem, že není známo dostatek podrobností, a její předseda Krzystof Skowronski dokonce vyjádřil jistou skepsi, zda by nový zákon a nová definice novináře byly prospěšné. Je už dostatek zkušeností, jak nynější vládnoucí strana dokázala prosadit svůj vliv dosazením sobě zavázaných lidí, a tento postup by mohla opakovat i při ustavení nových samoregulačních orgánů, které by rozhodovaly, kdo novinářem může být, kdo nesmí. Tady je patrný překvapivý paradox vývoje posledních několika desítek let. Zakladatelé strany Právo a spravedlnost, bratři Kaczynští, se politicky vymezovali jako důslední zastánci dekomunizace a s tímto argumentem prosazovali například spornou reformu polské justice. Pokud v případě svého volebního vítězství splní svůj slib o polonizaci médií a prokádrování polských novinářů, tak se někdejší odpůrci komunismu přiblíží tomu, co sami tak vehementně odmítali akritizovali, jen sjediným rozdílem, že někdejší vlajku proletářského internacionalismu vystřídá prapor nacionalismu. Obojí je přímou hrozbou nezávislým a kritickým médiím.