Fake news pro začátečníky

Fake news, tedy podvržené, falešné nebo zmanipulované informace se spolu s hoaxy – poplašnými nebo obecně nebezpečnými zprávami – staly tématem, o kterém se mluví. Ne že by takové zprávy nebo dezinformace byly něco nového, konec konců drby, pomluvy a fámy doprovázejí lidi od nepaměti, ale s možností šíření po internetu, sdílením a řetězovým přeposíláním se staly něčím, o čem se diskutuje, před čím se varuje a co se pitvá. Je to téma, které se nabízí k odbornému zpracování a protože se týká médií, zvažuje se jak hledisko novinářské, tak etické. Lze předpokládat, že většina lidí, kteří jsou na internetu, Facebooku, Instagramu, Twitteru a dalších platformách, posílají e- maily a pohybují se v této virtuální realitě, se s fake news nejspíš setkali. Některé falešné informace se dají poměrně snadno odhalit, ale jsou i takové, které na první pohled vypadají důvěryhodně. A největší problém nastává, když takovou cinknutou informaci dostanete od někoho, koho léta znáte, věříte mu a tím pádem ztrácíte ostražitost. A jen jako doplněk uveďme, že existují servery, které se šíření podobných falešných informací přímo věnují, nebo i listy, které bez ohledu na realitu otisknou (což v tomto případě znamená i publikují na internetu) články, které se jen jako nezaujaté tváří. Pokud existoval jen bulvár, většina konzumentů věděla, lidově řečeno, do čeho lezou. Velké titulky, které končily otazníkem a následující zpráva jim buď neodpovídala, nic dalšího nepřidávala; výrazné barevné fotografie s dovnitř zalomeným písmem. Nebylo potřeba příliš přemýšlet, aby bylo jasno. S fake news to tak jednoduché není. U každého takového produktu by měl člověk zjišťovat, zda má informace nezpochybnitelný zdroj, zda má skutečného a podepsaného autora, zda tak zvaní odborníci, na které se materiál odvolává, opravdu existují (a také v čem je jejich odbornost), jak je článek napsaný: Používá místo faktů emoce, místo polemiky jen odsudky? Dává prostor oponentům? Když se objevila publikace s názvem Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích (C Press, Brno, 2018), kterou sepsali Miloš Gregor, Petra Vejvodová a skupina vystupující pod jménem Zvol si info, na první pohled by jeden řekl, že dokáže ty zapeklité problémy řešit. Pomůže nejspíš při mediální výchově na základních a středních školách a také osobám, které sdílejí informace a navzájem si posílají řetězové e-maily, aniž by tušili pozadí. Pro lidi, kteří mají snahu dovědět se víc, ale publikace není. Když pominu, že si plete článek a zprávu a domnívá se, že do zprávy patří komentář, jako hlavní nedostatek má to, co sama pranýřuje. Chybí odkazy na literaturu jak v textu, tak v závěru. Je jistě pěkné, že se čtenář dozví, co pisatele inspirovalo, ale bez základních údajů to znamená, že by zájemce ty inspirativní autory a názvy musel zadávat do prohledávačů a tím si text sám doplnit. S tetou Kateřinou ze Saturnina bych řekla: Chtěla bych vidět toho smělce. Barbora Osvaldová