Když se marketing střetne se zpravodajstvím

Události v Českém rozhlasu v závěru roku 2021 předvedly, jak snadno jsou média veřejné služby zranitelná, ale i jak pozoruhodně mnoha těm, kteří v nich pracují, na nich záleží.

Odstartovalo je ukvapené či velice špatně provedené rozhodnutí generálního ředitele vyrukovat s novou ředitelkou zpravodajství a ohlášenými personálními škrty s odkazem na neutěšenou finanční situaci instituce, která si vyžaduje krizové řízení.

Každý z bodů měl viditelnou slabinu. Nová ředitelka má poškozenou profesní reputaci, když více svědků vypovědělo, že v rozporu s etickými kodexy i v rozporu s požadavky vyplývajícími ze zákona na FTV Prima nařizovala podřídit zpravodajství názoru vlastníka, navíc opřeného o argumenty z jednoho novinového článku. Srovnání takovéto pověsti s odvolávaným ředitelem zpravodajství, jehož autorita mezi podřízenými se opírá nejen o jeho funkci, ale i o respekt k jeho novinářským kvalitám, muselo mezi zaměstnanci Českého rozhlasu vyvolat neklid a pobouření.

Tyto beztak peprné ingredience okořenil pocit existenční nejistoty z vyhlídky na omezování pracovních míst, které generální ředitel navíc veřejně poprvé zmínil ne před rozhlasovými pracovníky, ale v novinovém rozhovoru. Vynořily se pochybnosti, proč je Český rozhlas v situaci vyžadující krizové řízení poté, co je generální ředitel ve funkci od ledna 2016 a když mu Rada ČRo takříkajíc bez mrknutí oka a jediné výtky po narychlo vyhlášeném výběrovém řízení potvrdila druhý šestiletý mandát.

Je paradoxní, že za rozhodnutí, které nutně muselo vyvolat kontroverze a které bylo nepřesvědčivě komunikováno, nese odpovědnost generální ředitel, který v Českém rozhlasu začínal na pozici manažera marketingu a vztahů s veřejností a za tuto oblast odpovídal, dokud se nestal náměstkem generálního ředitele, takže právě profesionální a efektivní komunikace by měla být jeho odborně nejsilnější stránkou.

Vysvětlení lze hledat v podobě, jakou nabyla komunikace s veřejností v českých poměrech, která leckdy nespočívá ve sdělení opřená o srozumitelná a ověřitelná fakta, ale o jejich účelovou a předem danou selekci. Že jsou takové postupy na hony vzdáleny profesním standardům novinařiny, je nabíledni. Opakuje se tu vzorec známý i odjinud, kdy si vedení nepřipouští anebo ani nechce připustit, že jejich prefabrikovaná sdělení zaměstnancům se míjejí cílem, když na ně novináři uplatní měřítka své profese. Tedy hledat, zda slova odpovídají realitě a zda nejsou rozpory mezi deklarovanými záměry a skrytými cíli.

Vedení Českého rozhlasu se vlastním přičiněním dostalo do nevábné situace, kdy po razantním nástupu muselo vbrzku zatroubit na ústup, a to vše za změněné politické konstelace. Nová vládnoucí koalice dala najevo, že její sympatie jsou na straně pobouřených zaměstnanců Českého rozhlasu. Zprávy o chystaných změnách zákonů týkajících se médií veřejné služby, volby rad, které na ně mají dohlížet, ohlašují změny, které mohou paradoxně vyvolat nejistotu – tentokrát v nynějším vedení Českého rozhlasu. I tato situace jen dokládá, v jakém stavu jsou dnes česká média veřejné služby.

Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů ČR