Zodpovědná země se snaží udržet sílu médií veřejné služby nejen v dobách dobrých, ale i v časech zlých

Aktuální situaci českých médií veřejné služby řešili ve středu 22. dubna účastníci panelové diskuze, kterou ve spolupráci s Filmovým a televizním svazem FITES zorganizoval Syndikát novinářů ČR. Symbolicky se tak stalo v den, kdy odbory České televize a Českého rozhlasu vstoupily do časově neomezené stávkové pohotovosti na protest proti aktuální podobě nového zákona předkládaného vládní koalicí.

Mediální analytik Filip Rožánek představil modely financování médií veřejné služby v Evropě s jejich pozitivy i negativy a odpovídal na otázky k jejich případné přenositelnosti do českého mediálního, legislativního i společenského prostředí. Potvrdil, že pozitiva stávajícího způsobu financování České televize a Českého rozhlasu zatím nebyla překonána, skýtají oběma médiím maximální možnou míru ekonomické i tvůrčí svobody, což by v případě financování ze státního rozpočtu nemuselo platit.

„Mějme na paměti obecné pravidlo – kdo platí, ten rozhoduje. Tam, kde je politická kultura nižší a kde skutečná motivace politiků zůstává skryta za tím, co říkají veřejně, ale reálně si s daným médiem jen chtějí vyřídit účty, může financování ze státního rozpočtu velmi snadno vést k autocenzuře těchto médií nebo k jejich oslabení do té míry, že nebudou moct plnit veřejnou službu tak, jak se od nich očekává,“ varuje Rožánek.

Tento fakt potvrdil i Pavol Szalai, vedoucí pražské kanceláře Reportérů bez hranic (RSF). Právě tato organizace ve své studii z loňského roku doporučuje český model financování jiným zemím jako úspěšný a hodný nápodoby.

„Dnes, kdy v celé Evropě čelíme oligarchizaci médií, propagandě, dezinformacím a digitálním algoritmům, je role médií veřejné služby nezastupitelná,“ uvedl Szalai. Současně připomněl roli těchto médií ve výjimečných situacích, jako jsou například válečné konflikty, živelní pohromy či jiné mimořádné události.

Na potřebu nezávislé České televize upozornili také další panelisté – filmový producent Marek Novák a režisér a scénárista Roman Vávra. Zdůraznili především její široký tvůrčí záběr v oblasti audiovize a nekomerční základ.

„Jejich podstatou je služba veřejnosti. Ve srovnání se soukromými médii má Česká televize v oblasti audiovize přidanou hodnotu – nejde u ní primárně o komerci, ale o obsah, který otevírá a pojmenovává důležité společenské jevy, například sociálně relevantní témata,“ doplnil Novák.

Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ivana Šuláková v této souvislosti připomněla nezastupitelnou roli Českého rozhlasu a České televize také v oblasti zpravodajské a publicistické, a to v souvislosti s faktem, že na regionální studia nový návrh zákona nepamatuje vůbec.

„ČRo a ČT jsou často jedinými prostředníky, kteří se zajímají o život i v těch nejodlehlejších částech naší země. Copak tamní obyvatelé nemají také právo na informace a na prosazování své občanské vůle? Kdo bude řešit jejich problémy, když se o nich zbytek společnosti ani politici, kteří mají rozhodovací pravomoci, vůbec nedozvědí,“ klade Šuláková důležité otázky.

Účastníci panelové diskuse se shodli v tom, že skutečně relevantní mediální zákon nemůže vznikat bez nezbytné konzultace s odbornou veřejností, tak jak je tomu v případě aktuálního vládního návrhu. Shodli se, že budou společně usilovat o zapojení odborné veřejnosti, která může nastavit reálný rámec skutečně smysluplného a zodpovědně zpracovaného zákona naplňujícího všestranné potřeby médií veřejné služby a občanů této země.

Cíl je přitom jasný – tvůrčí a ekonomická svoboda s předvídatelným financováním, coby základní stavební kameny. Současně ale panelisté zdůraznili nezbytnost zapojení laické veřejnosti jako sílu, která může ve finále ovlivnit rozhodování zákonodárců. I těm, kteří nemají blízko ke světu médií, je třeba důsledně a trpělivě vysvětlovat nejen velkou šíři, pestrost i dostupnost služeb, které média veřejné služby nabízejí, ale také jejich nezastupitelnou roli při zachovávání našich národních kulturních hodnot.