Syndikát vyhrál i u Ústavního soudu

Syndikát novinářů České republiky uspěl i ve čtvrté fázi sporu se slovenskými kolegy. Syndikát slovenských novinářů tak neuspěl ve snaze vysoudit více než sto milionů korun.

Ústavní soudci odmítli ústavní stížnost slovenského syndikátu (III. ÚS 121/25). Ten usiloval o zrušení předchozích rozsudků, které odmítly požadavek na vyplacení více než 109 milionů korun.

Jádrem konfliktu byla náhrada za dnes již neexistující budovy patřící právnímu předchůdci obou novinářských organizací. Objekty v roce 1967 převzal stát a na jejich místě postavil část komplexu Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea). Zavázal se za to novinářskému svazu postavit nové sídlo – a do té doby mu dal do užívání budovy v Pařížské ulici. Závazek však stát nikdy nesplnil.

Mezitím došlo k rozdělení nejen Československa, ale i novinářských organizací – a k jejich transformaci. Národní syndikáty si po svém předchůdci mj. rozdělily daným poměrem peníze. Nemovitosti připadly podle územní příslušnosti. Následný spor o náhradu za pražské budovy vedl (a v součtu desítkami milionů korun veškeré související náklady platil) výhradně Syndikát novinářů ČR.

V roce 2014 mu po letitých tahanicích přiznaly soudy částku 191 milionů korun s úroky.

Slovenská organizace až s odstupem několika let, když sama podle dostupných informací přišla o podstatnou část majetku, požadovala od SN ČR vyplatit 109 milionů korun s tím, že se vyplacená částka měla dělit podle pravidel o dělení peněz.

Už výrok soudu prvního stupně potvrdil, že naše argumentace připravená s pomocí advokátní kanceláře Mikš a Suk byla správná. Řečí práva – „mezi účastníky nedošlo ke vzniku aktivně solidárního závazku“, slovenský syndikát tak nemá žádný právní titul pro své požadavky. Ani Ústavní soud nakonec v závěrech a postupu obecných soudů neshledal jakýkoli exces.

Vedení Syndikátu novinářů České republiky mrzí, že organizace musela vkládat síly do tohoto soudního sporu. Ten navíc stál značné finanční prostředky, které nepokryjí ani uznané náhrady od neúspěšně žalující strany. Přitom mohly sloužit mnohem efektivněji, například jako součást grantů, na které dává organizace více než milion korun ročně. SN ČR se snaží nakládat s prostředky, které má k dispozici, maximálně odpovědně.

Vítězství v soudní při se Slovenským syndikátem novinářů také pro naši organizaci není žádnou překážkou ve spolupráci se slovenskými novináři jako takovými. Opakovaně jsme deklarovali, že SN ČR je připraven podporovat demokratické novinářské procesy na Slovensku a spolupracovat se všemi, kteří mají podobný zájem a jsou ochotni schopni o tom korektně jednat a spolupracovat.

Příloha: Usnesení Ústavního soudu

Usnesení ústavního soudu 2025/06